Reálie

12. července 2018 v 23:09 | kai

Určitě si vzpomínáte na to, jak to všechno začalo. Jak jste dělali ty vaše běžné úkoly, jak jste poměrně v klidu pracovali, nebo procházeli, seděli a dívali na televizi - je jedno co. Prostě tu byl ten pocit, takové svědění, že vás někdo sleduje. Mohly to být dny předtím, klidně i déle, ale tenhle okamžik byl jiný. Určitě nebyl poblíž ani živáček, paranoia, říkali jste si. A náraz. Můžete cítit docela nemilý zápach, který některým může být povědomý, možná vás to vystraší. Ten stisk, drží vás pod krkem, u úst cítíte látku, bráníte se, kopete, snažíte se řvát. Je to zbytečné, stejně jako když jste se ptali, o co jde - nikdo vás neslyší, nikdo vám neodpoví. Každým nádechem se blížíte k limbu, pak už jen tma. Příjemný spánek.

Vzbudíte se jako obvykle. Slunce vám nepříjemně svítí do tváře, pod vlastním tělem cítíte měkkou postel. Vaše poslední okamžiky vám přijdou jako zlý sen, otočíte se, připraveni spát ještě nějaký ten moment. V tom to ale uslyšíte. Nádech. Výdech. Ne váš. Možná jste ještě předtím měli přítelkyni, nebo přítele, nic vám nepřijde v nepořádku, proto se otočíte. Budete v nich hledat útěchu, noční můry nejsou přeci dvakrát příjemné. Všimnete si hned několika detailů. Tu osobu vedle vás neznáte, je oblečena stejně jako vy - pouze ve spodním prádle - a pokoj, ve kterém se nacházíte, nerozpoznáváte. To bohužel ani jeden.

A sakra.

Začnete panikařit, osoba vedle vás, ať už jakéhokoliv pohlaví a věku, udělá zjevně totéž. Vaše oblečení nikde. Váš majetek? Nikde. Pěněženka vám leží na stole, najdete v ní padesát dolarů a své doklady. Taky zde bude ta bedna. Čistě bílá, ležela na peřině celou dobu. Snad už jste se uklidnili natolik, abyste ji otevřeli a přečetli pouhý dopis, který tam ležel.
Dozvíte se hned několik nových faktů.

_________________________________________


(odkazy)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama